Bhagavadgíta - Živá díla minulosti

Tento staroindický nábožensko-filosofický spis byl po celá staletí od svého vzniku asi ve 3. století př. Kr. překládán do mnoha jazyků kulturních zemí světa. Do češtiny byl od r. 1877 přeložen asi sedmkrát. Všechny dosavadní české verze (Čupr, 1877, Procházka, 1900, Maternová 1920, Weinfurter 1926. Janíček 1945, 1989, Filipský a Vacek, 1988 a Bhaktivédanta 2000) jsou překlady volné, víceslovné a interpretační. Předkládaná verze abertamská plyne v řeči vázané v časomíře osmislabičných veršů, v jakých je napsán původní sanskrtský text. Časoměrný rytmus veršů měl usnadnit zapamatování při tradici ústního předávání a zabránit vkládání vlastních nadbytečných nebo i významově posunutých slov. Abertamské překlady vznikaly během 20 let kontemplativního způsobu života o samotě v horách, v hlubokém soustředění na duchovní sdělení textů, v inspirovaných proudech shůry. A je tedy tato verze Bhagavadgíty jakýmsi pokusem o návrat ke zdroji Jednoduchosti. Bhagavadgíta je posvátná Kniha mnoha milionů lidí. Mnoho tisíc lidí ji denně čte a znají celé sloky nazpamět. Mnoho set lidí ji překládalo do svých mateřských jazyků a psalo k ní i své komentáře. Já se domnívám, že když hovoří Bůh, má člověk zmlknout a tiše a pozorně naslouchat. Protože slovo Boží má tu zvláštní moc, že někdy stačí jediná věta nebo slovo, kterým člověk porozumí, aby ho osvítilo poznání a jeho život se od základu promění. S přáním, aby se toto přihodilo třeba i jedinému čtenáři, posílám Bhagavadgítu z Abertam v jubilejním roce 2008 do světa - bez komentáře. Ing. Dalibor Uhlíř - editor