Slunce zapadá na východě

Anotace: 'Je to tam holka - máš rakovinu.' Prodala dům a vyrazila do světa s uzlíčkem buchet, živíce se tím, co našla v lese a na poli.

Recenze:
Na řádky i mezi řádky tohoto skutečného neskutečného příběhu najdete povzbuzení pro opravdový a plný život zde na zemi. Asi nejlepší je knihu přečíst jedním dechem a zůstat tak ponořeni. Potom je doslova léčivá ...


Ukázka:
Prababička se odmlčela, odběhla si na další "výlet" a po návratu mi řekla s razancí jí vlastní:

"Napíšeš během svého života knihu o rozdávání svých jablíček, já ji napsat nemohu, za prvé si každou chvíli zašantročím brýle, za druhé mám jen tisíc semestrů. Ty jich máš dva tisíce. Tato kniha pomůže mnoha lidem. Naše lípa ti povede ruku."

"A nechceš ji napsat radši sama, budu ti hlídat brýle," chytala jsem se stébla. Žádná odpověď. Proč se ptám, když vím. Když prababička řekla napíšeš, znamená to napíšeš, kdyby řekla napíšu, znamenalo by to napíšu.

"Ale já neumím psát knihy, nikdy jsem nic takového nedělala a proč ta kniha má pojednávat o rozdávání mých jablíček?" bombardovala jsem prababičku otázkami. Odběhla si na další "výlet" a našla tam odpověď:

To je tak Maruško, každý člověk dostává do vínku sklenici plnou čiré, křišťálové energie. Ne každý s ní umí dobře hospodařit i stane se, že při neopatrném zacházení část té křišťálové tekutiny vyteče. Vznikne prázdný prostor, který musí být brzy znovu vyplněn, jinak je člověk unavený a otevřený jakékoliv chorobě, začne strádat nejen fyzicky, ale i duševně. Je velmi důležité, aby doplňovaná energie byla opět čistá.

Bohužel, černá, negativní energie, zlo, ďábel je pohotovější, rychlejší, zákeřně číhá za každým rohem a jakmile někde zahlédne onen prázdný prostor, okamžitě se tam vrhne a pak je zle. Nejen, že vyplní prázdný prostor černou energií, on navíc ještě zakalí zbytek té čiré.

Bílá, pozitivní energie, dobro, Bůh je silnější a zná své rezervy. Nechává ďábla jednat, nechává mu klidně vychutnat pocit vítězství, protože dobře ví, že ho pohybem jediného prstu může kdykoliv porazit a vyhnat.

Kniha, kterou pomocí lípy napíšeš, bude zásobárnou čiré, křišťálové energie, může z ní čerpat každý člověk, který ji napoprvé bez přerušení pečlivě přečte od začátku do konce. Dobře si zapamatuj - hned v úvodu knihy musí být zdůrazněno, že záleží jen na prvním čtení, pokud by čtenář knihu během čtení odložil a po čase začal číst podruhé od začátku, pak - třebaže by tentokrát dočetl pečlivě až do konce - nebude mu to nic platné. Pečlivé, nepřerušované první přečtení je jedinou podmínkou, aby čtenář mohl požádat o pomoc. Nemusí to být hned po přečtení, může trvat léta než bude potřebovat pomoc, někteří lidé možná o pomoc nikdy nepožádají, je však nutno předeslat, že o pomoc lze požádat pouze jednou. bylo by škoda vyslovit prosbu při zdolávání malého kopečku a pak nemít sílu, až se postaví do cesty hora. A ještě něco, není dobré vyslovit konkrétní přání, stačí, když čtenář kdykoliv po prvním přečtení si vybaví tento příběh a řekne nahlas - prosím o pomoc."

(str. 51)